Co funguje, to se nemění. Oblíbená mantra na blížící se (už sobotu 12. 10.) Česko- německý přírodní půlmaraton v Českém lese pasuje dvojnásobně. Zaprvé z pohledu trati, organizace i atmosféry. Zadruhé podle předpovědi počasí. Babí léto se ani v polovině října (snad) nehodlá vzdát své vlády.
Drobné vylepšení trati proběhla v minulých letech, nejprve úvodním výběhem podél tří dvousetletých památných dubů a pak loukou k Novosedelským hutím. A pak ještě přidáním přeběhu mostku také v závěru po přehoupnutí se přes oblý kopec. Jinak vše při starém – 22 km s převýšením 520 metrů. Anebo doprovodná, též lesukrásná, šestka a samozřejmě dětské běhy. K tomu kvalitní účastnické tríčo Craft, to už jinde nebývá standardem v rámci startovného.
Tradiční putování podzimní přírodní obrazárnou jen málo dotčené krajiny si tak můžete prodloužit i sami. „V zázemí závodu u hřiště v Nemanicích se dá postavit stan nebo zaparkovat obytné auto, vedle je sámoška, žádné obavy. Obec prochází znovuzrozením,“ láká ředitel závodu Martin Dvořák, který se vydal na obhlídku terénu a značení tratí.
Trať tedy kombinuje nejlepší úseky dosavadní už šestileté historie závodu. Po lehkém vystoupání se ponoří do lesa. Tady pak po dalším krátkém vzestupu po asfaltu protne i zaniklou německou obec Lučina/Grafenried s výstražnými torzy chalup a teď už nově i památníkem obětem násilného poválečného vysídlení. Kdysi za komunistické zlovlády tady měli nejblíž umístěné elektrické dráty a ze zhruba třiceti metrů na sebe přes hranice volali členové rozdělených rodin…
Na české území se běžci z Bavorského lesa vrátí opět známým velice technickým seběhem po hranici v lese mezi kameny a kořeny. Dech naberete po šotolinové cestě, ale v závěru čeká ještě výživný zatravněný kopec s dlouhým klesáním často hustou vysokou travou.
„To je krása, vidíte to, já si tady snad lehnu a budu se válet,“ řičel štěstím při výhledu z kopce do prosluněné krajiny před časem Tomáš Bičík, ve své zdejší premiéře bojující o pozice ve druhé desítce. A malebné kulisy barevného podzimu si pochvalovali i další. Trať vede povětšinou po lesních cestách, nahoru a dolů. Už téměř před sto lety napsal zdejší kněz a významný spisovatel Jindřich Šimon Baar: „Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě – dej – abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.“
V minulosti se tu ukázala řada zajímavých tváří, třeba česko-slovenský olympionik Róbert Štefko v prvním terénním testu v silničních botách. Proslulý kardiochirurg a nyní senátor, skvělý lyžař, triatlonista i běžec Jan Pirk se vrátil se závodním číslem do rodného kraje. Anebo lyžařka Kateřina Beroušková-Razýmová ještě před svou vrcholnou érou v reprezentačním družstvu. Teď ji z rodinných důvodů ukončila, ale vyběhnout skoro za domem by mohla, že.
Jednou sem dorazila i dáma z dalekých Spojených arabských emirátů, inspirovaná nádhernými fotografiemi z předchozího roku, loni tibetský IT láma Taši Gjamco, který doběhl s natrženým stehenním svalem.
Před rokem zvítězili klatovský triatlonista Martin Oberreiter (1:35) a Dominika Holá (1:55) z nedalekého Stodu. Koho potkáme na trati letos?
Přihlášky jsou na webu zde, startuje se jako obvykle v pravé poledne. Vyhlašuje se jako vždy deset věkových kategorií, čekají i zajímavé ceny v tombole. Báječné osvěžení, ještě ne kryoterapii, po doběhu nabízí nedaleké půvabné přírodní koupaliště Babylon. Loni v průběhu závodu poklesla teplota o vice než sedm stupňů a vlády se ujal skutečný podzim…
Tak vzhůru za kopec Čerchov, do kraje nedostižného Vlastimila Zwiefelhofera, rekordmana Běchovic i Kunratic, nebo Jiráskových Psohlavců, rebela Koziny a proradného Lomikara. Boží soud tady nemilosrdně, ale spravedlivě zhodnotí vaši formu.
Pro většinu účastníků platí, že autem se jede z Plzně po I/26 směrem na Horšovský Týn a Babylon, pak na Klenčí a Lískovou, na německé straně je nejbližším sídlem Waldmünchen. Na VIP služby se mohou těšit členové platformy Jsem subarista i ti, kdož přijedou do Nemanic vozem Subaru.
