Objev letošní sezony Jaromír Hradecký oslavil po dvou druhých, třetí a čtvrté pozici v předchozích podnicích první vítězství. „Ale raději bych si ho užil v normálním závodě,“ usmál se trochu trpce v cíli běžec ze Skutče. Na trase Česko-německého půlmaratonu Mizuno Trail Running Cupu musel totiž naběhnout o pět kilometrů navíc…

Tak tohle se zkušenému pořadatelskému týmu ještě nestalo. Zhruba v polovině závodu v jinak zcela opuštěném pohraničním lese neznámý pachatel přemístil značení a na křižovatce poslal had běžců jiným směrem. 

Čelní skupina se po pěti kilometrech napojila znovu na původní trasu a zjistila chybu. Cestou zpět na rozcestí pak nabalila celkem 24 postižených a oklamaných. Mezitím už běžci ze zadnějších pozic pokračovali správně. A ti zpředu, kterým zbyla psychická síla, je museli znovu předbíhat. 

Hradecký doběhl do cíle v čase 1:48:17, natočil tedy přibližně o dvacet minut navíc. Stejně jako o tři minuty za ním druhý triatlonista a svěřenec legendárního trenéra Pavla Vršeckého z příbramského klubu Jiří Kala. Ještě třetí Miroslav Nemšák se držel ve vedoucí grupě. 

Pak už se „správné“ pořadí dalo těžce identifikovat. Leda že by si každý přesně odečetl svůj vlastní čas navíc… Což odnesla i vedoucí žena Radka Faltusová, v cíle však doběhnuvší druhá.

„Každé řešení by bylo špatné, omlouváme se, ale nemůžeme to vrátit. Ještě deset minut před průběhem elitní skupiny bylo značení v pořádku. Podle svědků pak projelo okolo už jen zelené auto s místní značkou,“ vysvětloval hned v Nemanicích všem účastníkům sklesle ředitel seriálu Martin Dvořák. 

Proto se až na jedinou výjimku nevyhlašovalo pořadí věkových kategorií. Proto nabídl poškozeným na revanš startovné v dalším závodě MTRC zdarma.

Psát o vypjatém průběhu, průběžně skvělých časech v nádherném podzimním lese nedotčeného kraje, opětovném nasávání zádumčivé atmosféry opuštěných torz pohraničních vsí – je v této situaci marné. Vyšinutý kazisvět sebral téměř stovce lidí zážitek.

Naštěstí ne všem. Pro jednoho, resp. jednu z nich, zůstane unikátem, stejně jako ona sama pro pořadatele. Rochelle Caadanová se dostavila na start v osm ráno jako první ze všech účastníků. Byť dorazila z největší dálky. Až z Abú Zabí… 

Ne, to není překlep. Z Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Letadlem přes Turecko, pak z Prahy vlakem a busem až do domažlického Babylonu, odtud za rozbřesku taxíkem. 

„Našla jsem si závod na internetu a zaujal mě, takový trail jsem ještě nikdy neběžela,“ vysvětlovala jako by snad přijela z Horšovského Týna… Dívka původem z Filipín dostala v kanceláři v arabské metropoli na pár dní volno a tak se vydala podruhé v životě do Evropy. Aby ukázala přátelům, co všechno už dokáže po dvou letech tréninku zaběhnout. Postavila se na start 5 km.

„Skončila jsem čtvrtá, protože jsem si trochu zvrtla kotník v husté trávě dole na louce. Ale moc se mi to líbilo,“ hlásila pyšně v cíli a pilně zásobila sociální sítě zážitky. Oproti pobřežní kolonádě v Emirátech jistě odlišná zkušenost. „Za rok přijedeme s celým naším týmem a pozvu i přátele z Filipín,“ slíbila.

Z dálky za oblíbeným seriálem vyrazili i další – vedoucí běžec kategorie padesátníků Miroslav Nemšák absolvoval v sobotu v hustém dešti a zimě proslulý štafetový Bobr cup v hanácké Litovli i s proběhnutím do půl těla v ledové řece Moravě a ještě večerní párty. Pak sedl do auta a s krátkým přespáním na odpočívadle na dálnici dorazil do Českého lesa. A navzdory zaběhnutí dokončil na třetí pozici. „Jen mě začalo píchat v lýtku, doufám, že do maratonu na Dobříš dá do pořádku,“ povzdychl si s nadějí znamenitý běžec 

Ano, dalším podnikem Mizuno Trail Running Cupu je za dva týdny (v neděli 20. října) obnovený nejstarší český maraton z Prahy přes Brdy lesem do Dobříše. A seriál vrcholí tradičně Motolskými jamkami (v neděli 3. listopadu), desetikilometrovou koridou po jemném zeleném pažitu na golfovém hřišti.

Více na www.trailrunningcup.cz

Tomáš Nohejl, 773407114